DETEKTA ...klidnější rozvoj.

Zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb.

V současné době platí zákon č. 201/2012 Sb. ze dne 2. května 2012 o ochraně ovzduší. Zákon o ochraně ovzduší nabyl účinnosti 1. 9. 2012 a nahradil stávající zákony, vztahující se k ochraně ovzduší. Zákon má 11 příloh.

       Nový zákon společně se svými prováděcími právními předpisy plně nahrazuje dosavadní legislativu v oblasti ochrany ovzduší. Upravuje pouze problematiku ochrany ovzduší, zatímco problematika nakládání s tzv. regulovanými látkami a fluorovanými skleníkovými plyny, která byla součástí zákona č. 86/2002 Sb. je nyní upravena v samostatné právní úpravě – v zákoně č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech, a v jeho prováděcím předpise.

Nový zákon navazuje na zákon č. 86/2002 Sb., avšak některé dosavadní nástroje, které představovaly přílišnou zátěž na provozovatele nebo na orgány ochrany ovzduší se v něm již neobjevují. Hlavním cílem nového zákona je snížit úroveň znečištění, tam kde je kvalita ovzduší již špatná a udržet a nezhoršit ji tam, kde je dobrá. Zákon proto zavádí některé nové nástroje a reviduje nástroje stávající.

Prováděcí předpis k zákonu č. 201/2012 Sb.:

VYHLÁŠKA 415/2012 Sb. Ministerstva životního prostředí o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší (účinnost od 1.12.2012).

Vzhledem k předmětu úpravy lze označit tento předpis jako „emisní vyhlášku“. Co se rozsahu úpravy týče, „emisní vyhláška“ v sobě slučuje problematiku, kterou doposud upravovalo několik prováděcích předpisů.

Hlavním cílem vyhlášky je stanovení požadavků pro provoz stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Částečně se jedná o požadavky shodné s dosavadní platnou právní úpravou a částečně jde o požadavky modifikované či zcela nové.